Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ředitelem v pekle

23. 09. 2009 13:19:00
Večerní zvonky nemám rád. Když koukám na telku, mám nohy nahoře a na břiše misku s popcornem. Když někdo zazvoní, kašlu na to a rušitel odejde. Ten večer, ale zvonek ryčel v pravidelných intervalech snad pět minut. Nejdřív jsem se držel, pak mi začalo tikat v oku a do ruky jsem dostal třes. Nemůžete se mi divit, že jsem nakonec kopl do misky s kukuřicí (co mi při tom třasu spadla z břicha), až vysypala okno. Kurvááááá, to si někdo schytá, otravovat počestné občany večer! Utáhl jsem si župan a nahmatal devítku v hluboké kapse. Já si toho ksindla podám!
Za dveřmi stál myslivec. Nekecám, normálně myslivec. Na hlavě nějakou čapku s pérem a úsměv prvotřídního debila. Já v županu, na noze přilepený kousek popcornu a čumákuju jako zjara. Kdyby nás někdo blejsknul, mohlo by se to jmenovat „Sraz buzíků ze základky po třiceti letech". Myslivec mi bezostyšně šahá do kapsy a vytáhne nabitou devítku. Přitom se hřbetem ruky, jakoby mimoděk, otře o moje nádobíčko. Hned mi stojí a to mě fakt dostává. „Jo, to bude vono", šklebí se a potěžkává mojí devítku. „Tak jdeme!", štěkne rozkaz a já si najednou uvědomuji, že stojím v županu před domem. Něco mu chci říct, ale nemám šanci. Sevře mi rameno, až se svíjím bolestí.

Když ta kurevská bolest povolí, stojíme před velkými dveřmi ošuntělého hangáru. Mnu si ruku, zatímco myslivec otevírá dveře a hlasitě deklaruje: „Nový ředitel přichází!" a s protaženou poslední slabikou mu přeskakuje hlas do odporné fistulky. Hukot uvnitř ustává. Začínám se rozkoukávat v šeru. Stojíme v obrovské tovární hale o několika patrech. Jak to, že prostor uvnitř je mnohonásobně větší, než je hala! Tisíce malých rezavých klecí, pospojovaných okapy, které jsou svedené kamsi do útrob prostoru. Je tady strašlivá zima. Myslivec luskne a nastává zase hukot. Z klecí vypadávají do korytových svodů, na první pohled odporně odfláknuté chomáče čehosi hnusného. Otáčím se na svého průvodce a v mžiku přestávám mít problém s plným močákem. Kdo by se nepochcal, když vedle něj stojí čert. Kreatura se zašklebila a v teatrálním gestu se uklání směrem ke mně: „Klienti při nástupu na ranní program, pane šiditeli", ryčí jako vyvolávač v cirkuse. Už vidím, co je ten skorokulatý hnus v korytech. Lidské hlavy. Jsou evidentně živé - zírají na mě a čím blíž se korytem kutálí do tmy, tím se na jejich znetvořených ksichtech objevuje výraz čiré hrůzy. Chytám se za uši, když slyším, jak nelidský řev dokáží vyluzovat.

A tak jsem se stal ředitelem pekla. Čert mi v rychlosti sdělil, že ten minulý postoupil do dalšího levelu a já byl vybrán na jeho místo. Jak, neřekl. Mým úkolem je způsobovat utrpení klientům, jak se tady hlavám říká. Po smrti propadli peklu a byli zařazeni do AA, tedy nejmírnější kategorie pro vykonání trestu. Byli zbaveni těl, ne však tělesného prožívání. Jejich hlavy jsou plně funkční - vidí, cítí a mohou i mluvit. Na to asi moc nemyslí. Mají prožívat muka pekelná. Dvakrát denně podstupují procedury. Korytovými svody je každá hlava odkutálena do jedné ze stovek mučících hal, kde jsou máčeny ve vroucím oleji, zamrazovány až do puknutí, předhazovány krysám a jinak drásány na tisíce způsobů, které ani moje fantazie nepojme. Po procedurách jsou torza vrácena do původního - tedy živého stavu a je jim vyspravena fasáda. Mým úkolem je hlídat, aby si bolest patřičně užily. (Podle čerta je na to živý lump daleko nadanější, než kdokoli jiný.) Když vidím, že si to nějaká hlava neužívá a vůči bolesti začínám být apatická, zařadím ji na chvíli do programu regenerace. Říkáme tomu, že jede do lázní. A po návratu znovu na procedury.

V pekle je navzdory všeobecně panujícím představám zima, strašlivá zima, a to jsme prosím v kategorii AA. Je devět typů zařízení, to nejvyšší UR nemá už žádného ředitele. Je to nicota, do které se zavěsí vědomí těch nejzvrácenějších klientů. To pak je pak navěky udržováno v bdělém stavu a jedinou společností mu je vlastní Já. Jen jedinkrát bylo chybou v programu jedno vědomí uvolněno z nicoty a následkem byl zrod našeho Boha. Od té doby je program pravidelně kontrolován a zajišťovací mechanismy jsou dokonalost sama.

Denně promazávám to vražedné soukolí stroje, denně pracuji na zefektivnění procedur a v literatuře hledám náměty na další mučící mechanismy. Je to práce jako každá jiná. Otupěl jsem, jen je mi zima. Strašlivá zima. Moje tělo je chronicky nateklé zimou, hlava jako skleněný zvon, co při prvním úderu praskne. A srdce zvonu se začíná rozhoupávat.

...

Oleg se vzbudil celý obalený ve vlastním studeném potu. Jeho prvním vjemem byl smrad -pach vlastního potu s ostrými tóny síry. Když si uvědomil, že to byl sen, zhluboka vydechl úlevou a otevřel oči. Vedle jeho postele seděl na židli myslivec a debilně se na něj usmíval.


Autor: Libor Michvocík | středa 23.9.2009 13:19 | karma článku: 15.65 | přečteno: 1841x

Další články blogera

Libor Michvocík

E.T. nikam volat nemusí

Ve velmi brzké době se to stane. Budou naráz přerušeny estrády na všech těch Novách, vypnou žraloky, mravence a raketky na edukativních stanicích, v Radiožurnálu přestane kvičet Agrokrajčo

30.6.2017 v 12:36 | Karma článku: 19.85 | Přečteno: 821 | Diskuse

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 1118 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 37.07 | Přečteno: 2719 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1357 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Babi milovala Chladila a trošíčku falešně zpívala

Kdykoli v rozhlase po drátě dávali pořad Hrajeme za dobrou práci, hrajeme jubilantům, poslala mě babi otočit knoflíkem té dřevěné bedýnky s tkaným hadrem vpředu. "A dej to naplno, Janinko. Budu si s nima zpívat!"

26.9.2017 v 19:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Šupa

Pěst železné spravedlnosti! Jednou tě člověče dostihne! Nemůžeš ji uniknout!

Na konci našeho života se každý z nás ocitne před realitou nezbytného kroku do neznáma! V bázni a v úzkostlivém tušení spravedlnosti, nepodléhající současným lidským kritériím se nám pak budou jevit všechny věci úplně jinak.

26.9.2017 v 15:15 | Karma článku: 5.12 | Přečteno: 164 | Diskuse

David Gruber

Evropský den jazyků – jak jsme na tom s cizími jazyky?

Před chvílí jsem absolvoval své povídání na téma cizích jazyků naživo v pořadu Českého rozhlasu Radiofórum. Rozumím tomu, že hostů pořadů je hodně a že jeden každý má prostor pouze v řádu desítek sekund. Nicméně...

26.9.2017 v 13:41 | Karma článku: 10.58 | Přečteno: 311 | Diskuse

Libuse Palkova

Rodinné propletence

Když už jsme v naší soutěžio hledání synonym zmínili tchýni a jiné členy rodiny, mohli bychom se podívat na to, jak často se v literárních titulech objevují různí rodinní příslušníci a jak se v nich reflektují rodinné vztahy.

26.9.2017 v 12:30 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 255 | Diskuse

David Dvořák

K dokonání už jen chybí zahájit tisk Modrého a Žlutého práva.

Komunisti měli pro zjevování té správné a jediné nezpochybnitelné pravdy noviny „Rudé Právo“. EU fanatici a sluníčkáři by mohli v klidu zahájit tisk „Modrého Práva“, resp. „Žlutého Práva".

26.9.2017 v 12:12 | Karma článku: 32.43 | Přečteno: 660 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2243

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.