Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Na manželské frontě neklid

6. 03. 2015 13:39:18
Některé války začínají banálními střety. O to více jsou pak urputné, zákeřné a plné nečekaných zvratů. Třeba u nás doma. Taková blbost.

V lednu jsem potkal tlustého známého, který si liboval, jak zhubne, protože si pořídil do chytrého mobilu chytrou aplikaci. Manželka mu nadává, že nevytáhne paty z auta, jen se válí na gauči a kyne před očima jako těsto na sladký knedlík. Manželka má vždycky pravdu, podložená argumentace se zaručeně obrátí proti chudákovi, co si dovolil chabě cosi namítat. Tlustý známý je zkušený manžel, mlčel a jednal. Od ledna kdykoli vystoupí z auta, zmáčkne čudlík na telefonu a hle, čtrnáct metrů do kanceláře po schodech, 2 kalorie spálené. Denně takto nachodí téměř kilometr, a když musí doma s košem, tak i víc. Na manželku se blahosklonně usmívá a hladí mobil po displeji.

Tomu se nedalo odolat. Chůze je přirozený pohyb a má nejblíž k sezení. Nenechte se oblbnout sektou běhačů z i-dnes, kteří hlásají o přirozenosti běhu. Co je to, proboha za blbost?! Když běžím, tak před něčím nebo za něčím. Takže jsem buď oběť nebo agresor. A to se vám zdá normální?! O bzučácích (cyklistech) jsem už kdysi psal. Ti mi už za celou větu nestojí.

Než abych neustále poslouchal, že kromě válení se po Věře (pojmenoval jsem si gauč, no a co!) bych mohl klidně prohánět venku Tetu (naše stoletá psice se jmenuje Teta), pořídil jsem si aplikaci také. Jenže nejsem tlustý známý, jsem vlastně jen pár let odpočívající sportovec s povoleným svalstvem, takže jsem si zadal jiná kritéria. Čudlík spouštím jen, když půjdu víc než kilometr a to v tempu pod devět minut. Jinak se to nepočítá. A zaokrouhluje se nahoru jen, když chybí do kilásku míň než 30 metrů. Za dvacet únorových dnů jsem do práce (1 060 metrů), na trénink s mladým (1 062 metrů) a do vzdálené hospody (1 473 metrů) nachodil přes čtyřicet kilometrů a spálil tak dohromady asi osm piv a malou zelenou. Když mi přišla od chytré aplikace gratulace k únorovým výsledkům, hrdě jsem se pýřil před ženou a tady se to stalo. Přesně v 18.22 SEČ, v sobotu 28. února se moje vždy chytrá polovička začala posmívat mým výkonům a shodila je hláškou, že to, co ona (chudák) nachodí s dětmi do škol, ze škol, po nákupech a běhání kolem nás (myšleno kolem mě) by aplikaci zavařilo.

Válka byla vyhlášena. Strany se sešly a dojednaly zbraně a bojiště. Celý březen si budou soupeři zaznamenávat pochůzky (já jsem chlap, tak musím plnit původní zadání – víc jak kilometr při minimální průměrné rychlosti 6,5 km/hod.) a na konci měsíce vítěz získá první cenu. První cenou je zproštění venčení Tety do konce (jejího) života.

Prvního března jsem se odpoledne vytratil z domova, nasadil sluchátka a vyrazil na pochůzku. V ostrém tempu jsem ušel 7,04 kilometru za hodinu, tři minuty a čtyřicet čtyři sekund. Spálil jsem 400 kalorií. To je, jako bych celou hodinu souložil nebo dvacet hodin ležel na Věře u televize. Jakmile jsem domával mobilem ženě před strnulým obličejem, uraženě odešla s košem. Vrátila se za hodinu a půl. Na displeji jí svítilo 9,42km! V pondělí jsme se málem poprali, kdo půjde s Matesem na trénink. Hodina a půl Mateova tréninku umožňuje navýšit součet o hezkých sedm až devět kilometrů. Nakonec jsem (po drobném žadonění a uplácení Matea) byl vybrán jako rodič, který ho smí na trénink doprovodit.

Ve středu mi manželka oznámila, že mi nebude počítat moje každodenní kilometry do práce. Je to nespravedlivé, protože ona musí chodit do práce hezky oblékaná, na podpatcích a nezpocená jak uřícená kráva. Jestliže si okamžitě takto získané kilometry nevymažu, nebude servis. Odmítl jsem. K večeři jsem snědl, co děti nechaly na talířích. S ponožkami vydržím do konce týdne.

Ve čtvrtek večer máme oba kolem 25 kilometrů. Na konci měsíce tak oba překročíme 150 kilometrů a zařadíme se po bok takových chodců, jako byl Aragorn nebo Forrest Gump. V pátek manželka nešla do práce, protože se necítila dobře. Mnul jsem si ruce, protože večer během Matesova tréninku překonám třicítku jako první. V jedenáct mi volá žena. Jestli bych se prý nemohl podívat do mapy, kde se protíná zelená turistická s modrou někde pět kilometrů v lese za městem. Proč to potřebuje vědět? Ále, nejdou jí data v mobilu, tak si není úplně jistá, kde je... Kde je? Jak není jistá? Je přeci doma, bolí ji hlava nebo co?! No, vlastně se šla trošku projít a teď je ztracená několik kilometrů za Příbramí v hustém lese...

Grrrrrr! (Autocenzurováno.) Takže, zatímco já makám v kanceláři při průměrném spalování 30 kalorií za hodinu, ona se vesele prohání po lesních pěšinách a má už třicítku?! Tak to ne! Ztratila ses, děvenko? Odvézt domů chceš? To víš, že jo. Tůdle nůdle!

Rozleželo se mi to a potupně jedu za manželkou do osm kilometrů vzdáleného lesa, aby ji úplně hotovou neožrali srnky, mývali a jiná srstnatá lesní svoloč. Vezu ji opocenou v autě a užívám si drobného posunutí zákopů. Dnes odpoledne vypere a večer bude zapečený lilek. (Do bifteku sice daleko, ale to bych ji musel nejméně vyrvat medvědovi z chřtánu).

Dnes večer se zdržím. Dám deset kilometrů, a ne, že ne!

Do konce měsíce zbývá 25 dní. Válka je sviňa!

Autor: Libor Michvocík | pátek 6.3.2015 13:39 | karma článku: 27.93 | přečteno: 1406x

Další články blogera

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 23.40 | Přečteno: 1040 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 36.66 | Přečteno: 2664 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 1328 | Diskuse

Libor Michvocík

Advent! Ano, makáme!

Někdy v říjnu se osmělí ekonomka a zeptá se, jestli naše továrna splní do konce roku plán, když průběžné plnění je lehce nad šedesát procent. V půlce listopadu už to dělá skoro pětašedesát procent a ředitel se jeví býti rozmrzelý.

10.11.2016 v 10:00 | Karma článku: 25.01 | Přečteno: 527 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Zlato ve sklenici a vlahé podvečery

Ve chvíli, když komáři začnou pískat tenkou písničku, je čas na objevení zlata na dně sklenice a slastného mhouření kočičích očí. Nad blízkým močálem se nese žabí zpěv a můry hledají své cesty ke světlu.

28.6.2017 v 21:58 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 107 | Diskuse

Filip Vajdík

Cvičením se nedá zhubnout

Při cvičení spálíš hodně energie, možná dokonce i spálíš nějaké tuky. A proto pak dostaneš větší hlad a tuky si doplníš. Nejlepší metodou hubnutí je podle mě přerušovaný půst (intermittent fasting).

28.6.2017 v 21:51 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 257 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Vymysleli papeže lidé?

V některých křesťanských kruzích je dnes dost často slyšet, že papež Bergoglio není ani křesťanem. Kým je ve skutečnosti tento člověk? Kdo si vymyslel papežství, Bůh anebo lidé?

28.6.2017 v 20:04 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 335 | Diskuse

David Vlk

Kdo má furt prát ty moje hadry???

Žena prostě nechápe, že moje tričko s límečkem XXXL je velké jako hubertus nějakého L-kového trpaslíka a moje sexy trenky s jemným proužkem jsou ušity z hektaru kvalitní bavlny.

28.6.2017 v 17:19 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 565 | Diskuse

Pavel Nitka

Ten dělá to a ten zas tohle aneb Jak to může někoho bavit?

Jak může někdo jen tak koukat na debilní seriál, když může večer trénovat na triatlon? Proč někdo brzo ráno vstává a jde moknout s udicí k rybníku, když může v klidu spát? A proč někdo čte detektivky, když si může číst ve slovníku

28.6.2017 v 15:17 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 876 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2247

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.