Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsme závodně nakonec nevařili

16. 06. 2015 14:59:46
Zhruba před dvěma měsíci se mé ženy ptala známá, jestli by nechtěla vařit v televizi. Okamžitě to odmítla, že nebude někomu dělat v telce vola. Pak se ta známá ptala mě, jestli by jako Lenka nechtěla zkusit vařit v televizi.

Okamžitě jsem ji přihlásil a navíc sebe a našeho Matea.

Soutěžit budou vždy dvě rodiny proti sobě a ta, co vyhraje, pojede do Disneylandu v Paříži. Zatímco mě žena prala (ženy se perou jako větrný mlýn), snažil jsem se na útěku vzniklé tornádo překřičet, že do Paříže pošleme děti s babičkou a my budeme mít skvělý volný víkend. Vítr vzteku dující do lopatek větrného mlýna poněkud oslabil a žena přestala mlít. Ihned jsem nasadil argumentační vír, aby se nedostala znovu do tempa a již vychladlou jsem ji ubezpečil o výhodách televizního soutěžení.

Jsme dobří, vařit někteří z nás umí (Lenka) a ti ostatní (já a děti) to okecáme.

Jsme schopni uvařit dokonalé pákistánské menu, které ještě neznají ani rodilí pakoši.

Máme Matea. Už v sedmi letech si začal kupovat kuchařky ze svého kapesného a každý čtvrtek kulinaří v kuchyni. Navíc nikdy nebyl v Disneylandu a my rodiče bychom ho tam nikdy nevzali.

V televizi už vařil snad úplně každý – herečky, profesionální kuchaři, z leknutí kuchaři, další herečky, kluci, holky, pejsek a kočička. Je dobře, že si vzpomněli taky na nás.

Pořad se bude točit v létě, ale v telce ho pustí na vánoce!!! Takže nemusíme pro nikoho shánět dárky. Zabalíme jim lísteček: „Dárek máte tehdy a tehdy v tolik a tolik v televizi.“ Ti budou koukat!

Ujednáno. Manželka přestala protestovat poté, co jsem slíbil, že veškerou komunikaci s produkcí, kameramanem, režisérem, klapkou, maskérkou, cateringem a kdovíkoho ještě v té bedně potkáme, zajistím já. Ona bude vařit Jafrezi, Mateo ukuchtí Dál a já budu dělat placky, kterým odvážně říkám čapátí. A jestli to bude blbý, budeme mlčet jako hrob a v den D zajistím výpadek televizního signálu v celé Příbrami. Jo, a nesmím si vzít svou oblíbenou lněnou košili v havajském stylu.

Pak dlouho nic a pak telefon. „Tady Jasmína Jasná, televiza...bláblá... stokrát...bláblá...jste nebral telefon...v sobotu bych přijela natočit o vás medailonek.“ Hlásím doma opatrně, že by si nás v sobotu na zkoušku přišli natočit. „Vezmu si novou košili od tebe k vánocům, miláčku,“ dodávám, když vidím svou smrt v jejích očích. Do soboty už o návštěvě nemluvíme, ale jisté napětí ve vzduchu pociťuji.

V sobotu k nám vtrhla Jasmína. „Blá, blá, blá, blá...rozkošný synek... blá,blá,blá, tak to natočíme z první, né?“ „Tak co máte ráda, mladá paní, co byste nám o sobě řekla?“ Lena kouká na mě a vyzývavě mlčí. „Moje žena má nejvíc ze všeho ráda mě, pak ráda vaří, chodí na procházky a je moc šikovná grafička, že jo?“ Lena kývá hlavou, že ano, ale po maďarsku. Pak roztají ledy a my si hezky povídáme. Jasmína je trochu nesvá, když na dotaz, co nejraději dělám po pravdě odpovím, že se nejraději válím po Věře. Koukne na Lenku a ta s výrazem dozorce v blázinci kývá hlavou, že ano. Po česku. Jasmína se nezpotí jen díky informaci od Matea, že Věra je náš gauč. Ještě chvíli si roztomile povídáme, Jasmína si nás natáčí a už je hotovo. „Z produkce zavolají do čtrnácti dnů a budeme se těšit na natáčení.“

Ani to nebolelo. Budeme v televizi rozdávat radost. (Včera jsem potkal v drogerii takovou obatůžkovanou sluníčkářku, co si nahlas stěžovala někomu na drátě, že asi nebude moci na akcičku přijet, protože má pnutí a nemohla by rozdávat lidem radost a tu energii, co v sobě má. A přitom se tak těšila, protože některé ty kapelky, co tam těm lidičkám budou hrát, zná osobně).

Začali jsme doma zkusmo týmově vařit. Ukazuje se, že tři kuchaři (teda, jedna kuchařka a dvě nemotorné lemry) se do naší pidimidi kuchyňky nemůžou vměstnat. Tak snad bude televizní kuchyně větší.

Za pár týdnů už se kolem sporáku pohybujeme s grácií a při vzájemném vyhýbání tančíme. Dokonalá souhra. Čekáme na termín a soupeře, který nám bude dělat stafáž.

Včera večer esemeska: „Vážená rodino, bohužel vám musím oznámit, že vzhledem k odstoupení hlavního partnera z pořadu „Vaří celá rodina“ byl tímto pořad zrušen. Blá, blá, blá... dáme vám vědět...“

Tak a je to. Konec. Nevyhrajeme, děti nepojedou do Paříže a příbuzenstvo je bez vánočních dárků. Co se dá dělat.

Pro jistotu jsme začali trénovat zpěv, kdyby třeba, nějaká jiná produkce. Co?

Autor: Libor Michvocík | úterý 16.6.2015 14:59 | karma článku: 16.91 | přečteno: 606x

Další články blogera

Libor Michvocík

E.T. nikam volat nemusí

Ve velmi brzké době se to stane. Budou naráz přerušeny estrády na všech těch Novách, vypnou žraloky, mravence a raketky na edukativních stanicích, v Radiožurnálu přestane kvičet Agrokrajčo

30.6.2017 v 12:36 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 798 | Diskuse

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 25.13 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 37.07 | Přečteno: 2708 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1349 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 645 | Diskuse

Libuse Palkova

Život není peříčko

Život není snadný pro nikoho z nás, ale když přijde nemoc, opravdu vážná nemoc, může se stát, že člověk, i ten nejstatečnější, na chvilinku ztratí odvahu

16.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 298 | Diskuse

Libuse Palkova

Kočka na střeše

O kočkách toho už bylo napsáno a řečeno tolik, že je těžké dodat cokoliv nového: Jsou milé, mazlivé, roztomilé, a když chtějí, tak to umí pořádně roztočit... A to platí jak o kočkách čtyřnohých, tak o těch dvounohých

15.8.2017 v 22:41 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 331 | Diskuse

Libuse Palkova

Láska nebo zvyk?

Lidé spolu žijí z nejrůznějších důvodů: z lásky, kvůli dětem, ze zvyku, ze strachu začít znova nebo co by tomu řekli ostatní, kdyby se rozvedli, z pohodlnosti něco měnit, kvůli majetku, často sami nevědí, co je drží pohromadě

15.8.2017 v 18:30 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2241

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.