Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

K nám dnes přišel Bůh na oběd.

25. 09. 2015 12:30:01
Většina rán nevypadá, že by se mělo něco výjimečného stát. Většinou se také nestane nic. Aspoň do té míry, že by vám to vrtalo hlavou po zbytek života. A když už se něco děje, tak zase nevíte, jak moc to jednou bude výjimečné.

Byla to poslední neděle před Velikonocemi a pršelo. Hodně pršelo. Vidím se úplně jasně, jak stojím u okna a mám radost, že odpoledne s Marcelou nemusím nikam ven. Abyste rozuměli, Marcela zastává teorii aktivního odpočinku a nesnese ani minutu, kterou já prosedím v křesle před televizí. Ale to jen na okraj.

Takže si sedím v křesle, čtu noviny a mám puštěný film pro pamětníky. Marcela vaří v kuchyni a zlověstně mlčí. Nejspíš usilovně přemýšlí, jak mi zorganizovat odpoledne. Zrovna mi začala klesat hlava, když zazvonil domovní zvonek. Marcela ho asi neslyšela, navíc si začala ostentativně prozpěvovat s Karlem Gottem, který se usídlil v našem rádiu. Zvonek zazvonil podruhé, Marcela neslyší, protože huláká, že je nebezpečné dotýkat se hvězd, uá! Jdu otevřít.

Za dveřmi stojí chlápek, asi třicetiletý. Z úplně promočeného baloňáku mu teče do naší rohožky, a ta pouští rezavou vodu do společných prostorů. Máme úklid, napadne mě a automaticky si kontroluji, na jaké jméno míří šipka na zdi. Tak ne, spletl jsem se, úklid má Měráková. Příchozí zaregistruje změnu v mém pohledu a plaše se usměje. Nevím proč, ale ustoupím ze dveří a pokynu mu, ať jde dál. Mlčky vstoupí, sundává durch mokrý baloňák, který mi v omluvném gestu podává.

„Kdo to byl?“ křičí Marcela z kuchyně. Najednou se jí vrátil sluch. „Máme hosta,“ říkám, zatímco oba vstupujeme do kuchyně. Marcela se otočí a stojí tváří v tvář návštěvě. Zrudne, nesrozumitelně zakoktá zřejmě pozdrav a otočí se rychle k troubě. Sedáme si ke stolu. Muž si prohlíží kuchyň, a když vidí, že z něj nespustím oči, pomalu se otočí. Naše pohledy se setkají. Zalije mě horkost. Ne, vlastně spíš teplo, takový velmi příjemný pocit. Raději vstanu, jdu do ledničky, abych nabídl návštěvě pití. Beru dvě vychlazené dvanáctky, ale pak je dám zpátky, vezmu džbán a naplním jej vodou. Beze slova ho postavím na stůl. Manželka ani nedutá, porcuje kuře a nandává nám oběd do zlatě lemovaných talířů ze svatebního servisu. Nepamatuji si, kdy jsme z nich naposledy jedli. Jestli vůbec někdy.

Všichni tři sedíme před kouřícími talíři a nikdo se nemá k tomu, aby začal jíst. Náš host se usměje, vstane a rozlije všem do sklenic vodu. Pak si sedá a my to chápeme jako signál, že můžeme jíst. Jím kuře příborem a vůbec by mě nenapadlo, vzít si kost do ruky. Při jídle mlčíme. Než se manželka napije vody, osuší si rty kapesníčkem. Já to udělám bezděky po ní. Způsobně se napije a překvapeně kouká na mě. Nerozumím tomu pohledu, pak se napiji a koukám překvapeně na ní. Víno? Točil jsem do džbánu vodu z kohoutku! Nebo ne? Ale kde by se u nás vzalo víno? Marcela se tváří, že přemýšlí nad tímtéž, náš host se nadmíru spokojeně usmívá. Když dojíme a dopijeme (je to opravdu víno), Marcela sklidí ze stolu a sedne si k nám zpět. Náš host začal potichu broukat nějakou melodii. Je mi povědomá. Vlastně tu písničku velmi dobře znám. Vidím se v dětské postýlce, vidím přicházet mámu, která mi zpívá tuhle písničku. Je mi dobře.

Sedíme u stolu a všichni tři si potichu broukáme. Pak je konec a náš host se zvedne. Nejsem s to ho jít vyprovodit. Slyším, jak už uschlý baloňák zašustí, když se do něj obléká, jak klapnou dveře. Ale ještě nevstávám. Nechci tu chvíli, tu náladu přerušit.

Odpoledne přestalo pršet. Šli jsme s Marcelou ven, do lesa za město. Večer jsem nám nalil víno od oběda a spát jsme šli brzy. Ráno mi Marcela volala do práce. Chtěla mi jen říct, že mě miluje. Vlastně mi volala přesně v okamžiku, kdy jsem bral telefon do ruky, abych jí zavolal. Chtěl jsem jí říct, že ji miluji.

Autor: Libor Michvocík | pátek 25.9.2015 12:30 | karma článku: 20.17 | přečteno: 723x

Další články blogera

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 23.40 | Přečteno: 1040 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 36.66 | Přečteno: 2664 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 28.72 | Přečteno: 1328 | Diskuse

Libor Michvocík

Advent! Ano, makáme!

Někdy v říjnu se osmělí ekonomka a zeptá se, jestli naše továrna splní do konce roku plán, když průběžné plnění je lehce nad šedesát procent. V půlce listopadu už to dělá skoro pětašedesát procent a ředitel se jeví býti rozmrzelý.

10.11.2016 v 10:00 | Karma článku: 25.01 | Přečteno: 527 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Zlato ve sklenici a vlahé podvečery

Ve chvíli, když komáři začnou pískat tenkou písničku, je čas na objevení zlata na dně sklenice a slastného mhouření kočičích očí. Nad blízkým močálem se nese žabí zpěv a můry hledají své cesty ke světlu.

28.6.2017 v 21:58 | Karma článku: 7.24 | Přečteno: 107 | Diskuse

Filip Vajdík

Cvičením se nedá zhubnout

Při cvičení spálíš hodně energie, možná dokonce i spálíš nějaké tuky. A proto pak dostaneš větší hlad a tuky si doplníš. Nejlepší metodou hubnutí je podle mě přerušovaný půst (intermittent fasting).

28.6.2017 v 21:51 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 257 | Diskuse

Stanislav Cigánek

Vymysleli papeže lidé?

V některých křesťanských kruzích je dnes dost často slyšet, že papež Bergoglio není ani křesťanem. Kým je ve skutečnosti tento člověk? Kdo si vymyslel papežství, Bůh anebo lidé?

28.6.2017 v 20:04 | Karma článku: 9.36 | Přečteno: 335 | Diskuse

David Vlk

Kdo má furt prát ty moje hadry???

Žena prostě nechápe, že moje tričko s límečkem XXXL je velké jako hubertus nějakého L-kového trpaslíka a moje sexy trenky s jemným proužkem jsou ušity z hektaru kvalitní bavlny.

28.6.2017 v 17:19 | Karma článku: 20.57 | Přečteno: 565 | Diskuse

Pavel Nitka

Ten dělá to a ten zas tohle aneb Jak to může někoho bavit?

Jak může někdo jen tak koukat na debilní seriál, když může večer trénovat na triatlon? Proč někdo brzo ráno vstává a jde moknout s udicí k rybníku, když může v klidu spát? A proč někdo čte detektivky, když si může číst ve slovníku

28.6.2017 v 15:17 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 876 | Diskuse
Počet článků 155 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2247

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.