Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Domácí animátor Jakože

5. 01. 2016 9:14:00
Když dítě zavolá poprvé, dá se odbýt neurčitým zahuhláním. Je na to zvyklé. Táta je postava mýtická opředená legendami, která přes den tak moc pracuje, že čas do setmění tráví na křesle v rozjímání, které není radno rušit.

Když dítě zavolá podruhé, zvedne otecko oči od novin a pozoruje green. Pokud nedošlo ke ztrátám na majetku a blízkém okolí dítěte včetně dítěte, pak pronese konejšivou mantru. Na teplotě a hloubce hlasu záleží, jak dlouho mláďátko následně setrvá v oboře svého pokojíčku.

Když dítě zavolá potřetí, sepne dlaně a oči poraněné laně volají. Pak nezbývá než jít si s potomkem konečně hrát.

„A na co si budeme, Lucinko, hrát?“

„Tati, ty jsi, jakože princ a máš filikoníka. Můžeš si vybrat... Vyber si toho modrýho, to je kluk. Né, tenhle je přece tyrkysovej a blankytnej, to nepoznáš modrou barvu?!“

Lucka mi začíná připomínat její matku. Vybral jsem si koníka, kterého mi přidělila, a velmi zaujatě jsem s ním cválal po koberci, aby se moje porucha vnímání barevného spektra zamluvila. Lucka držela ostatní růžové filiklisny tak, aby si mohly dobře prohlédnout toho předvádějícího se pobertu. Opovržením se jim chvěly gumové nozdry. Lucie Anna počkala, až dohopsám a navrhla:

„Víš co? Ty budeš, jakože školák a Stella bude paní učitelka, a ty jako přijdeš do školy.“

Poslušně jsem zaběhl do růžové krabice, kde už Lucka řadila ostatní horsy.

„Říkej něco!“

„Ahoj koníci, já jsem taky koník. Jsem tu nový a jmenuji se Hátatitlá....“

„Néé, tati, ty jsi přece Aqua! Víš co, Stella tě jakože vyvolá, a ty půjdeš k tabuli psát diktát. Aquo, pojď k tabuli!“

„Já nemůžu k tabuli, pančelko, ohlávka se mi zachytila o židli. A musím jít rychle domů, protože u nás hoří.“

„Tak dobře, Aquo, běž domů a přijď, až to uhasíš.“

„Ne, tati, budeme si hrát s princeznama. Já budu Blair a ty budeš Perlová princezna a budeme se kamarádit.“ Lucka mi podává barbínu a druhou rukou smetává filikoníky na stranu včetně mého požárníka. Ti pro dnešek doržáli. Blíží se ke mně panenka a vyzývavě vrtí celým tělem. Chápu se v obraně Perlové princezny a vrtím se Blair naproti.

„Ahoj, princezno, Jak se jmenuješ? Já jsem Perlová princezna,“ zahajuji blondýnskou konverzaci.

„Já jsem Blair,“ špitá Lucinka a špulí obličej do výrazu, který bych u ní čekal o dvanáct let později.

„A jak se máš, Blair?“

„Dobže.“

„A nemáš hlad, Blair.?“

„Mám, ale já nemám žádné penízky.“ Znovu ten koketný výraz, který se NEMOHLA nikde naučit!!!

„Já taky ne, ale víš co? Já mám stravenky! Půjdeme ke Krůtům na dršťkovou!“ (Veliký triumf, dmu se pýchou, jak umím popohnat hru)

„Já dršťkovou nerada. My princezny jíme jenom hranolky s kečupem,“ sladce hlaholí a mrká jako rodilá gejša.

„Tak jo, koupíme si hranolky s kečupem. Ale nesmíme se zprasit, máma by nás nepochválila...“

Máma právě vchází na scénu a já jsem vysvobozen právě včas.

„Mamí, mamí, my jsme si s tátou hráli s princeznama!“

„A jak mu to šlo?“

„Dobže, akorát ještě mluví někdy sprostě. Ale my ho to se Stellou odnaučíme.“

Lucinka začala zkoumat nákupní tašku a mně tak umožnila nepozorovaně se odplížit na gauč.

„Tatí, budeš si se mnou zítra hrát na princeznu na vlásku? Ty budeš, jakože princ, a já ti budu spouštět vlasy, aby si za mnou mohl vylézt do věže.“

Tak jo....

Autor: Libor Michvocík | úterý 5.1.2016 9:14 | karma článku: 18.95 | přečteno: 697x

Další články blogera

Libor Michvocík

E.T. nikam volat nemusí

Ve velmi brzké době se to stane. Budou naráz přerušeny estrády na všech těch Novách, vypnou žraloky, mravence a raketky na edukativních stanicích, v Radiožurnálu přestane kvičet Agrokrajčo

30.6.2017 v 12:36 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 798 | Diskuse

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 25.13 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 37.07 | Přečteno: 2708 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1349 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 645 | Diskuse

Libuse Palkova

Život není peříčko

Život není snadný pro nikoho z nás, ale když přijde nemoc, opravdu vážná nemoc, může se stát, že člověk, i ten nejstatečnější, na chvilinku ztratí odvahu

16.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 298 | Diskuse

Libuse Palkova

Kočka na střeše

O kočkách toho už bylo napsáno a řečeno tolik, že je těžké dodat cokoliv nového: Jsou milé, mazlivé, roztomilé, a když chtějí, tak to umí pořádně roztočit... A to platí jak o kočkách čtyřnohých, tak o těch dvounohých

15.8.2017 v 22:41 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 331 | Diskuse

Libuse Palkova

Láska nebo zvyk?

Lidé spolu žijí z nejrůznějších důvodů: z lásky, kvůli dětem, ze zvyku, ze strachu začít znova nebo co by tomu řekli ostatní, kdyby se rozvedli, z pohodlnosti něco měnit, kvůli majetku, často sami nevědí, co je drží pohromadě

15.8.2017 v 18:30 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2241

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.