Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Titanic

14. 10. 2016 11:52:15
Je to sice neuvěřitelné, ale já jsem neviděl Titanic. Teda, do včerejška. Myslím, těch devatenáct let od premiéry. Že mě jako míjel. Jak se to jen mohlo stát, že mi tolik let unikal?

Úplně to vidím, jak jste mrzli v letňáku, Leonardo mrznul v Atlantiku a já se poflakoval bůhví kde. Vidíte, uvědomil jsem si to až předevčírem. Předevčírem proto, že ho dávali v telce.

Nechci se dopouštět hodnocení filmu, o to mi skoro vůbec nejde. Spíš mě překvapilo, že mě ten fenomén minul. Moje mysl, lačná po neopětovaném zážitku si vytvořila vlastní příběh, že jsme to (já trojjediný ve věčném zápase id, ega a superega) viděli. Di Caprio byl čističem bot na Titanicu, vyčistil pohorky Winslet, slovo dalo slovo, on jí zpíval a recitoval básně při úplňku na horní palubě, pak narazili do ledovce, milenci vylezli na zábradlí na přídi, roztáhli ruce, a buď odletěli, nebo se utopili. To si, přiznám se, už nepamatuji. Dalo by se to celé pouštět jako jedna z povídek při sobotních Bakalářích.

Asi chápete, jaké bylo moje překvapení, když mi to hlásilo, že film je dlouhý čtyři hodiny a deset minut. Teda s reklamou. Té je tam ale jen hodina čistého času, tak co tam, proboha, zbylé tři hodiny dělají. Moje zvědavost se probudila a úplně zasunula můj první (a dlouho poslední zážitek) s romantickým filmem. Když mi bylo asi tak sedmnáct, vyrazil jsem se svou tehdejší dívkou na celý život do kina na Jih proti Severu. Pamatuji si, že to bylo dlouhé jak Leninovy spisy, a že to mělo v půlce přestávku, aby si lidi mohli navzájem prokrvit mrtvé zadky. Jinak to bylo veskrze strhující dílo. Vždy, když jsem se probudil, chodila tam nějaká afektovaná slečna po zahradě a měla pocity. Moje tehdejší milá měla pocity ze mě, takže jsme už brzy spolu neměli nic.

Znovu zase předevčírem. Manželka v předtuše mých nejapných komentářů odmítla romantickou chvilku u televize a odebrala se do svých komnat. Zůstal jsem s Capriem a Winslet sám. První dvě hodiny byly takovým úvodem do děje. Leonardo se potkal s Kate, chvilku si povídali v různých sociálních skupinách a potom ji Leonardo nahatou maloval do sešitu. Tady režisér promáchl jasnou nahrávku na smeč a prso Kate ukázal jen ve skicáku Leonarda. Šel jsem otráveně spát, že si druhou půli dám zítra. Tedy včera.

Včera před začátkem projekce jsem chtěl některé, mně neuchopitelné drobnosti, probrat se ženou, ta konstatovala, že jsem blbej a zase jsme si s televizí zbyli sami. Naši hrdinové se po dvou hodinách už taky dost nudili, rozhodli se tedy vztah konzumovat v lodní garáži v autě. Mezitím je tam nějací chlápci honili, takže zdrhli a líbali se na palubě. Tam je pozorovali námořníci, kteří měli pozorovat obzor a nevšimli si tak, že Titanic míří na ledovec. Do ledovce narazili, sexem prodchnutou garáž to vmžiku zaplavilo a za chvíli šla loď ke dnu. Leonardo s Kate vůbec nešli na příď dělat lítací ptáky. Chvilku to bylo akční a pak šel Titanic do kopru. Pak byla reklama a po reklamě to ukazovalo, že film končí až za třicet dva minut. Už jsem tušil, že Kate přežije, ale co proboha budeme spolu zažívat další půlhodinu? Neříkejte, že do té Ameriky doplave? Za tu dobu by Janek z Čtyři z tanku a pes zlikvidoval čtyři německé Tigery a Šarik vyčuchal zraněnou rolnici!

Nakonec Di Caprio umrznul. Abych se nerozplakal, rozdělila televize tu dojemnou chvíli reklamou na ACC, které „napomůže od příznaků chřipky a ucpaných horních cest dýchacích.“ Škoda, že se toho Leonardo nedožil.

Viděl jsem zásadní romantický film konce minulého století a zase se vrátím ke svému Okresnímu přeboru. Formát třiceti minut je přesně to, co od života očekávám.

Autor: Libor Michvocík | pátek 14.10.2016 11:52 | karma článku: 28.51 | přečteno: 981x

Další články blogera

Libor Michvocík

E.T. nikam volat nemusí

Ve velmi brzké době se to stane. Budou naráz přerušeny estrády na všech těch Novách, vypnou žraloky, mravence a raketky na edukativních stanicích, v Radiožurnálu přestane kvičet Agrokrajčo

30.6.2017 v 12:36 | Karma článku: 19.04 | Přečteno: 798 | Diskuse

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 25.13 | Přečteno: 1097 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 37.07 | Přečteno: 2708 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 29.01 | Přečteno: 1349 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Karas

Ze všech národů máme ten nejvyvinutější smysl pro humor. Proto se neusmíváme.

Humoristy máme skvělé, nekonečné televizní medailony herců-humoristů jsou v televizi skoro každý den. Máme ohromný smysl pro humor a skvělé vtipy. Umíme se sami sobě smát, až padáme v divadlech ze židlí. Ale ulicí kráčíme chmurně.

16.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 244 | Diskuse

Jan Klar

Správnej chlap nikdy nebrečí

Viktor se po dlouhá léta snažil, aby ze svého syna vychoval chlapa. Byl to přece jen jeho nejstarší kluk, který by měl jít v otcovských stopách. Na tom nemůže nic změnit žádný politický režim nebo nová doba.

16.8.2017 v 12:06 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 645 | Diskuse

Libuse Palkova

Život není peříčko

Život není snadný pro nikoho z nás, ale když přijde nemoc, opravdu vážná nemoc, může se stát, že člověk, i ten nejstatečnější, na chvilinku ztratí odvahu

16.8.2017 v 10:49 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 298 | Diskuse

Libuse Palkova

Kočka na střeše

O kočkách toho už bylo napsáno a řečeno tolik, že je těžké dodat cokoliv nového: Jsou milé, mazlivé, roztomilé, a když chtějí, tak to umí pořádně roztočit... A to platí jak o kočkách čtyřnohých, tak o těch dvounohých

15.8.2017 v 22:41 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 331 | Diskuse

Libuse Palkova

Láska nebo zvyk?

Lidé spolu žijí z nejrůznějších důvodů: z lásky, kvůli dětem, ze zvyku, ze strachu začít znova nebo co by tomu řekli ostatní, kdyby se rozvedli, z pohodlnosti něco měnit, kvůli majetku, často sami nevědí, co je drží pohromadě

15.8.2017 v 18:30 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2241

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.