Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

K nám dnes přišel Bůh na oběd.

25. 09. 2015 12:30:01
Většina rán nevypadá, že by se mělo něco výjimečného stát. Většinou se také nestane nic. Aspoň do té míry, že by vám to vrtalo hlavou po zbytek života. A když už se něco děje, tak zase nevíte, jak moc to jednou bude výjimečné.

Byla to poslední neděle před Velikonocemi a pršelo. Hodně pršelo. Vidím se úplně jasně, jak stojím u okna a mám radost, že odpoledne s Marcelou nemusím nikam ven. Abyste rozuměli, Marcela zastává teorii aktivního odpočinku a nesnese ani minutu, kterou já prosedím v křesle před televizí. Ale to jen na okraj.

Takže si sedím v křesle, čtu noviny a mám puštěný film pro pamětníky. Marcela vaří v kuchyni a zlověstně mlčí. Nejspíš usilovně přemýšlí, jak mi zorganizovat odpoledne. Zrovna mi začala klesat hlava, když zazvonil domovní zvonek. Marcela ho asi neslyšela, navíc si začala ostentativně prozpěvovat s Karlem Gottem, který se usídlil v našem rádiu. Zvonek zazvonil podruhé, Marcela neslyší, protože huláká, že je nebezpečné dotýkat se hvězd, uá! Jdu otevřít.

Za dveřmi stojí chlápek, asi třicetiletý. Z úplně promočeného baloňáku mu teče do naší rohožky, a ta pouští rezavou vodu do společných prostorů. Máme úklid, napadne mě a automaticky si kontroluji, na jaké jméno míří šipka na zdi. Tak ne, spletl jsem se, úklid má Měráková. Příchozí zaregistruje změnu v mém pohledu a plaše se usměje. Nevím proč, ale ustoupím ze dveří a pokynu mu, ať jde dál. Mlčky vstoupí, sundává durch mokrý baloňák, který mi v omluvném gestu podává.

„Kdo to byl?“ křičí Marcela z kuchyně. Najednou se jí vrátil sluch. „Máme hosta,“ říkám, zatímco oba vstupujeme do kuchyně. Marcela se otočí a stojí tváří v tvář návštěvě. Zrudne, nesrozumitelně zakoktá zřejmě pozdrav a otočí se rychle k troubě. Sedáme si ke stolu. Muž si prohlíží kuchyň, a když vidí, že z něj nespustím oči, pomalu se otočí. Naše pohledy se setkají. Zalije mě horkost. Ne, vlastně spíš teplo, takový velmi příjemný pocit. Raději vstanu, jdu do ledničky, abych nabídl návštěvě pití. Beru dvě vychlazené dvanáctky, ale pak je dám zpátky, vezmu džbán a naplním jej vodou. Beze slova ho postavím na stůl. Manželka ani nedutá, porcuje kuře a nandává nám oběd do zlatě lemovaných talířů ze svatebního servisu. Nepamatuji si, kdy jsme z nich naposledy jedli. Jestli vůbec někdy.

Všichni tři sedíme před kouřícími talíři a nikdo se nemá k tomu, aby začal jíst. Náš host se usměje, vstane a rozlije všem do sklenic vodu. Pak si sedá a my to chápeme jako signál, že můžeme jíst. Jím kuře příborem a vůbec by mě nenapadlo, vzít si kost do ruky. Při jídle mlčíme. Než se manželka napije vody, osuší si rty kapesníčkem. Já to udělám bezděky po ní. Způsobně se napije a překvapeně kouká na mě. Nerozumím tomu pohledu, pak se napiji a koukám překvapeně na ní. Víno? Točil jsem do džbánu vodu z kohoutku! Nebo ne? Ale kde by se u nás vzalo víno? Marcela se tváří, že přemýšlí nad tímtéž, náš host se nadmíru spokojeně usmívá. Když dojíme a dopijeme (je to opravdu víno), Marcela sklidí ze stolu a sedne si k nám zpět. Náš host začal potichu broukat nějakou melodii. Je mi povědomá. Vlastně tu písničku velmi dobře znám. Vidím se v dětské postýlce, vidím přicházet mámu, která mi zpívá tuhle písničku. Je mi dobře.

Sedíme u stolu a všichni tři si potichu broukáme. Pak je konec a náš host se zvedne. Nejsem s to ho jít vyprovodit. Slyším, jak už uschlý baloňák zašustí, když se do něj obléká, jak klapnou dveře. Ale ještě nevstávám. Nechci tu chvíli, tu náladu přerušit.

Odpoledne přestalo pršet. Šli jsme s Marcelou ven, do lesa za město. Večer jsem nám nalil víno od oběda a spát jsme šli brzy. Ráno mi Marcela volala do práce. Chtěla mi jen říct, že mě miluje. Vlastně mi volala přesně v okamžiku, kdy jsem bral telefon do ruky, abych jí zavolal. Chtěl jsem jí říct, že ji miluji.

Autor: Libor Michvocík | pátek 25.9.2015 12:30 | karma článku: 20.17 | přečteno: 728x

Další články blogera

Libor Michvocík

E.T. nikam volat nemusí

Ve velmi brzké době se to stane. Budou naráz přerušeny estrády na všech těch Novách, vypnou žraloky, mravence a raketky na edukativních stanicích, v Radiožurnálu přestane kvičet Agrokrajčo

30.6.2017 v 12:36 | Karma článku: 20.24 | Přečteno: 829 | Diskuse

Libor Michvocík

Jak nemluvit o sexu

Naše prudérní židokřesťanská civilizace má zase migrénu. Přijde jaro a přijde to na samce i samičky. Zase budou všichni, jako smyslů zbavení běhat po ulicích, vrhat (se) na sebe navzájem chlípné chtivé a jinak pohoršující pohledy.

12.5.2017 v 12:09 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 1124 | Diskuse

Libor Michvocík

Jaro - kvete blbost.

Prožíváme doma generační srážku. Vrátil se k nám po letech synek, který doposud bydlel u své matky – mé exmanželky.

20.3.2017 v 14:39 | Karma článku: 37.07 | Přečteno: 2722 | Diskuse

Libor Michvocík

Protože!

„Haló, pane, upadla vám desetikoruna,“ volá na mě stařenka na ulici. „Ne, to není moje,“ spěchám. Protože, stojím s autem na placeném parkovišti, protože támhle jde městská policistka.

23.11.2016 v 10:45 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1359 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Jak na chlípný chlapy? Naučte se šerm, dámy!

Od mala jsem vyrůstala na vesnici mezi klukama. Holčiček bylo v mém věku poskrovnu, natož aby sdílely moje touhy lézt na stromy, škubat pláňata, chodit na švestky okolo cest. A dlužím klukům dík.

23.10.2017 v 20:55 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Libuse Palkova

Jak na stres a deprese?

Ženská existence je občas jako past, žádná vertikála ani transcendentála, jen nekonečná horizontála ubíjejících činností. A pro ženy samoživitelky je to dvojnásobná nálož. Kromě zaměstnání je tu ještě péče o domácnost.

23.10.2017 v 18:41 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 191 | Diskuse

Štěpán Bicera

"Sudokopytníku", jsi poslancem

Jak se to těsně po volbách, dle MF Dnes, ve štábu Pirátů doslova ozvalo, napsat nešlo. Nebylo by to v souladu s kodexem a blog by byl odstraněn. Před volbami poslal zmíněný deník vůdci Pirátů omylem dvakrát stejný dotazník.

23.10.2017 v 13:27 | Karma článku: 26.05 | Přečteno: 873 | Diskuse

Olga Pavlíková

Tyto volby znovu potvrdily, že přímá demokracie je ta nejhorší varianta,

alespoň u nás v Čechách. Stačí, aby jeden z nejméně důvěryhodných osob v zemi lidem pochleboval, sliboval jim, osočoval své kritiky a lid mu dal hlas, téměř třicetiprocentní

23.10.2017 v 12:34 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 1342 | Diskuse

Jakub Moravčík

Jsme národ pštrosů? Věnováno především nevoličům

Píšu sem už velmi málo, ale při konstalaci příležitostí po dlouhé době přináším "hudebně-povolební" blog.

23.10.2017 v 12:06 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 154 | Diskuse
Počet článků 156 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2244

Muž z Hauzu - sebestředná próza *** Napsal jsem knížku - "528 dní v Pákistánu". Je o Pákistánu: http://www.palmknihy.cz/web/kniha/528-dni-v-pakistanu-6152.htm *** Vypálil jsem audioknihu "Ženy jsou z Venuše, muži z Hauzu"***. V roce 2014 mi vyšel "Zaručený adrenalin". Už je taky na PalmKnihách. Všechny recenze, kterými jsem pod smyšlenými jmény zahltil redakce jsou příznivé. Nečtu blogy, které nemají otevřenou diskusi...



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.